Pro média
Osm set let. Tak dlouho už se v Brně vaří pivo. Na začátku stáli král Václav I. a jeptišky, kteří v Brně založili tradici pivovarnictví. Od roku 1872 se jeho centrem stává pivovar na Starém Brně – Starobrno. Ten je tak už celých 150 let přirozeně silně spjat celou svou historií i současností s Brnem a svým regionem, na který je náležitě hrdý. Ačkoli zůstává jeden z nejstarších pivovarů u nás už druhým staletím na stejném místě, kolem něj se dělo mnohé.
V roce 1323 královna Eliška Rejčka založila na dnešním Mendlově náměstí cisterciácký klášter, jehož součástí byl i pivovar. Zlatavý mok (i když v trochu jiné podobě a kvalitě, než jej známe dnes) tehdy vařily jeptišky, samozřejmě za obchodním účelem. Pivovar přetrval po staletí až do roku 1872, kdy se jeho tehdejší majitelé Josef Mandel a Hermann Hayek rozhodli postavit v ulici Hlinky v bezprostředním sousedství nový pivovar, který by obstál v konkurenci tehdejšího „boomu“ pivovarnictví – pivovar Starobrno! Ten funguje a vaří pivo po celou dobu své existence na stejném místě. Pro stavbu nového pivovaru majitelé vytipovali prostory bývalé cihelny na úpatí Žlutého kopce. Podle předběžných plánů měl nový a na svou dobu moderní pivovar uvařit ročně 40 až 50 tisíc hektolitrů piva.
Pivovar Starobrno provází od počátku úspěch – na světové výstavě v Paříži začátkem 20. století získává cenu Grand Prix. Postupně se stává největším pivovarem na Moravě a třetím největším v republice. Starobrno už tehdy nabízelo široké portfolio piv a speciálů. Sládci vařili například čtrnáctistupňové pivo Baron Trenck, a dokonce se tady vyráběla i pivní pálenka Bier Brand.
A poté přišla druhá světová válka. Dne 20. listopadu 1944 z brněnského nebe padaly bomby, osm z nich do bezprostřední blízkosti pivovaru. Škody přímo v pivovaru byly značné, zejména ve sladovně, kde bombardování prorazilo klenby dvou pater. Poškozena byla i bednárna a všechny přívody páry, vody, elektrického proudu a kanalizace. Sotva se pivovar vzpamatoval z válečných škod, přišla další rána v podobě komunistického puče a znárodnění, což v praxi znamenalo úpadek.
Po sametové listopadové revoluci vykročil pivovar Starobrno vstříc samostatnému hospodářství. Po kuponové privatizaci vznikla ze státního podniku akciová společnost a posléze se stal součástí rakouské pivovarnické skupiny BBAG, která poskytla potřebný kapitál pro jeho modernizaci. Spojení s Rakušany se starobrněnskému pivovaru vyplatilo – může se například pochlubit titulem Pivovar roku 1998. V roce 2003 změnil pivovar majitele a stal se součástí nadnárodní společnosti HEINEKEN, kterou je dodnes.
Říká se, že varna je srdcem každého pivovaru a jedním z nejdůležitějších provozů vůbec. A své nové varny se v roce 2008 dočkalo i Starobrno. Sládci zde vaří pivo tradičními a léty ověřenými postupy, dekokčním způsobem na dva rmuty z výběrových surovin – moravského sladu a chmele z žatecké oblasti. Nejdůležitější je samozřejmě kvalita piva. Každá várka přece musí chutnat všem starobrněnským štamgastům! I díky nové varně pivovar dalece překonal plány na roční výstav a v roce 2010 pokořil magickou hranici 1 milionu uvařených hektolitrů piva za kalendářní rok. V roce 2012 si starobrněnští sládci připsali další výrazný úspěch, jenž pomohl zvýšit kvalitu piva, které svým pivařům vaří. V pivovaru se začal používat unikátní membránový mikrofiltr, díky němuž je veškeré sudové a lahvové pivo nepasterizované. Pivo tak neutrpí teplotní šok a udržuje si svou čerstvou a přirozeně lahodnou chuť.
Ke 150. výročí pivovaru si můžete připít nejnovějším pivem v portfoliu – extra hořkým ležákem Starobrno Bitr. Ležák z roku 2020 je nejvíc hořkým pivem v celé historii pivovaru a při jeho výrobě kombinují sládci osvědčené tradiční postupy i nejmodernější technologie. Vaří se ze tří druhů výhradně českých chmelů a chmelí se celkem čtyřikrát, naposledy za studena Žateckým poloraným červeňákem přímo ve sklepě. Dozrává pak v historickém sklepě z roku svého založení, kde je už 150 let ideální teplota. Bitr leží v tancích ze 60. a 70. let minulého století, které vyžadují zvláštní péči a je tak pivem s vysokým podílem ruční práce.
